Pravdivost, vyjádření toho co nebo kdo skutečně jsem- bez masek, barev, bez potřeby být něčím jiným... v tom je to ticho, to Bytí- to se přece nepotřebuje zkrášlovat... je to tam propojeno... krásný tanec ženy, která o sebe pečuje, obléká se do nádherných šatů, maluje se, protože se ctí a je ráda krásná... ale zároveň je jí jedno, jestli ji někdo obdivuje nebo se na ni při tanci dívá... ona tančí pro sebe, je se sebou spojená, je v přítomnosti...
Její vnitřní dítě je v čirém tichém blahu, bez potřeby být léčeno, chráněno, mazleno... ona je s ním ve spojení vždy, když je v přítomnosti, vždy, když je vědomě spojena s Bytím...
Tančím se svým stínem... přijímám své temné stránky, jsem pravdivá- přijímám realitu takovou jaká je, přijímám svůj stín...protože opravdu plná, krásná a živá mohu být jen tehdy, přijmu-li se celá, i se svým stínem... jsem upřímná a chovám se tak, jak se opravdu mám, nemám potřebu přetvářky, skrývání... jsem to, co jsem a mám se tak ráda... přijímám světlo i tmu- obojí je součástí Bytí. Jsem skutečná, autentická a pravdivá tady a teď...protože je mi jedno, jaké mínění o mě mají ostatní...
Zrození a smrt, světlo a tma, stříbraná a zlatá, nebe a země, barevnost a nicota...
Vzdání se potřeby být pochválena, kladně hodnocena, vyzdvižena...jsem plná, celistvá , nic víc není třeba...
Vzdání se blikátek, barev, lákadel tam venku a přijetí míru a ticha v našem nitru...