Kouzelná báseň od Vážky :
Rozpouštím si vlasy, otvírám svůj klín, pohleď na mou duši, jsi mi odteď vším,
Mé srdce je s Tebou Světlem spojené,
Mé oči jsou studnou vody svěcené,
stoupám s Tebou vzhůru Sluncem, Měsícem,
zakotvena pevně v božskou Matku Zem.
V hlubině své duše teď už jasně vím
Od Věků jsi tady,
Zřím Tě, lásko, zřím …
Bez pocitu touhy, bez poklesků, vin,
Beze strachů, chlouby,
Zřím Tě, lásko, Zřím.
Stojím jako skála s dubem spojený,
Zakořeněn v Zemi, pro Tě stvořený,
Stoupám s Tebou vzhůru v Prostor posvátný,
Dotýkám se jemně Tvojí podstaty,
Na Tvou jemnou strunu hraji v tichosti
Rozeznívám lyru v Čase svátosti.
Něhu dávám, sílu, svobodu a vzlet,
Ochraňuji křehkost jako růže květ,
V hlubině své duše teď už jasně vím
Od Věků jsi tady,
Zřím Tě, lásko, zřím …
Bez pocitu touhy, bez poklesků, vin,
Beze strachů, chlouby,
Zřím Tě, lásko, Zřím.
Autentický příspěvek od muže a jeho doplnění k básni :
"Dotýkám se prstem Tvé podstaty,
na Tvou jemnou strunu hraji tichým úderem . . .
. . .Ochraňuji Tvou schopnost se chránit . . .
Zřím Tě, lásko, zřím …
S pocitem touhy, bez poklesků, vin . . ."
Pavel
Další příspěvek od Vážky :
Dívám se na obrázek a vidím jen toho muže. Je zcela ponořen do vnímání ženy, je s ní bytostně propojen, v této chvíli pro něj existuje jen ona, hluboce ji miluje, ale nejen to, on ji vnímá a ctí na všech úrovních. Muž má v sobě hlubokou moudrost, jde z něj klid, uzemnění, vnitřní síla (ne manifestace vnější sily muže, ale jeho vnitřní síla, opora), dívám se na něj a vím, že ho důvěrně znám. Znám to, co z něj jde, znám tu sílu propojení, je nádherný – jeho vnitřní síla, krása, moudrost duše. Je pevný a silný, jeho pohled proniká do hlubin mé duše. Teprve pak vnímám ženu, je klidná, tichá, zcela pohroužená do sebe a vnímání muže, oddaná, propojená s ním v Zemi i ve Vesmíru. Oba jsou pevně ukotveni v Zemi, mezi nimi je hluboký vztah na úrovni duší. Nad jejich hlavami, na úrovni sedmé čakry, je energie obou stromů. U muže žalud a dubový list, symbol, ale zároveň podstata archetypu muže. U ženy lipový list - svěží, něžný, otevírající se směrem k muži s hlubokou důvěrou a posvátnou úctou. Květ lípy směřuje vzhůru k Bohu … Za ženou i v ní je energie měsíce, vody, hlubin duše, nevědomí, za mužem i v něm energie slunce a ohně, plodivá síla. Oba se přijímají bez výhrad, tento muž vnímá a přijímá temnou i světlou stranu archetypu ženy. Mezi nimi vidím světelný vodopád, kterým jsou spojeni nahoru do duchovního prostoru. Mezi oběma stromy – postavami - proudí energie somy, symbolizující propojení duší na úrovni somy. Spojení jde nad všechny tři grály, k Počátku stvoření. Pevně zakotveni se vznášejí v duchovním prostoru, za nimi padá světelná voda do hlubin… Ona má v sobě jeho jako svoji součást (vlk - ukotvuje ji ) a on jí dává svobodu a volnost s jestřábem (jestřábí energie - dokonalá vize, absolutní jasnost, vidím a přesně vím, kde se nacházím … dokonalý vnitřní zrak …).
Ona svými vlasy vede dvojici do duchovního prostoru a On je oba uzemňuje svými vlasy pevně srostlými s dubem. Duše i celé postavy jsou propojeny, jedno tělo i jedna duše, naprosto oddáni jeden druhému v bezpodmínečné lásce.
Obrázek byl použit pro účely semináře Centra Indigenous s Tamarou Melissou. http://www.indigenous.cz/
