Pátý element
Věra Kočka
Jako oheň tě zahřívám
a přec jím nejsem
Jako voda tě zchlazuji
ač jí nejsem
Jako země tě vtahuji
a přesto jí nejsem
Jako vzduch tě až do nebe vynáším
a ani jím nejsem
Jsem vše a nejsem víc
Mám forem na tisíc anebo nic?
Jsem ptákem, skálou, rostlinou?
Co ve mně nikdy nezhynou?
Ve chvílích ticha jste mi blíž, než tušíte
Když o mně myslíte, nic nevíte
S radostí přidávám komentář od Vážky Jany Holické:
„Nádherný obrázek. Je v něm pohyb, rotace, víření, vznik i zánik, prostup do jiných Vesmírů. Při zkoumání obrázku mne to nutí nemyslet, odpojit mysl, jen být a cítit a vnímat...tam někde se rodíme a opět odcházíme do vyšších sfér, když jsme naplnili naši inkarnaci. Jsme toho součástí.“
Co dodat?
Všechny živly vznikají a zanikají v JEDNOM
Voda, vzduch, oheň a země- není jedno bez druhého aneb Jedna ruka netleská
Zdroj – jsem v něm, jsem jím
Živly spolupracují – Jednota
Prostor bez konce, neohraničenost
Živé živly
Zdánlivá oddělenost
Tvořivost
Jiné světy
Nekonečné dálavy
Věčnost
Světlo a tma
Jakmile začneme analyzovat, porovnávat, popisovat či vnímat její relativitu, už to není ona Jednota.. Vzdejme se snahy o její pochopení.
Jen JÍ buďme!
Jen tak zahlédneme věčnost, aniž bychom cestovali vesmírem.
Nezměrný vesmír sám v sobě.
Může lidská mysl pochopit neohraničenost světa? Jeho věčnou podstatu?