Obrázek namalován pro Magdu - vynořil se pro ni z nitra zasněžených hor i ze svěže zurčících vod
Magda Křepelková - terapeutka, spisovatelka, přednášející
http://zenyvpohode.cz/
Kde jsem doma? Co je mým zdrojem? Kde je ten pramen Živé vody? Snad ve Zlatých horách Altaje? V bájné Hyperborei? Je to tam, kde se nalézá věčně hledaný otec-matka všech drahých kamenů – stálezářící Alatyr? Jen si vzpomenout, jen se otevřít. Možná je to stav a proti proudu až ke Zdroji můžeme jít každý sám za sebe. Pojďme TO zažít!
Jsem jako řeka
Prošla jsem ledem i ohněm, drsnou krajinou, prošla jsem světlem i stínem, znám divokost jarních řek i temnotu dlouhých zim.
Stojím tu celistvá, svobodná i poddajná, tichá i křičící, smějící, plačící
Svobodná nespoutaná i domov tvořící.
Divoká – klidná
Poddajná – svobodná
Silná – měkká
Horká – mrazivá
Tichá – zurčící
Pláč – smích
Den – noc
Ve tmě i za světla
Láska mě vede do života
Pomůže tam, kde vztahy s vlastním otcem jsou pod bodem mrazu
Pro dosycení otcovské lásky
Pro muže, kteří potřebují doživit chybějící oporu, zázemí a lásku vlastního otce, aby tak mohli být sami oporou pro vlastní rodinu. Kteří hledají oporu v mamince i v dospělosti, místo toho, aby sami vytvořili sami zázemí pro svoji vlastní rodinu a byly oporou a chránili svoji ženu.
Pro ty, kteří neví, kde je jejich domovina, kde a kdo jsou jejich praví rodiče. Vzpomínka na prapůvodní domovinu. Léčí vykořenění, kdy ji hledáme. Už se přece nemáme vracet k rodičům. Léčí situace v dětství, kdy chyběl nebo i jinak nefungoval otec. (což je zrcadlem matky)
Pro ženy, které hrají role matky i otce zároveň pro svoje děti.
Je svobodná, vzešla nejen z otcovské náruče. Je tedy připravena pojmout chotě, měla mužský vzor, protože její matka byla skutečnou ženou. Teď už je dospělá a láska jejího otce je vkladem pro celý život. Jako pramen řeky, který se rodí v nitru hory a dál svobodně plyne k moři. Už je sama svobodná, ale láska zůstala, připravená ji dát svému muži. Nese si svůj poklad v srdci, připravena jej dát.
Popis od Magdy :
"Zima a sníh. Otec. Můj otec měl před smrtí nádherně modré oči. První co vidím v tom muži, tak jsou oči mého biologického otce. Pak tam vnímám tvář, kterou znám., cítím přítomnost boha. Přítomnost moudrosti a klid. Opora muže. Muž jako skála, V místě brady lední medvěd. Zase síla a moudrost. A taky zvíře, kterému tají ledy a mizí mu jeho krajina před očima. Stráží ústa, aby všechna vyřčená slova byla v souladu s božím řádem. Vidím tam souvislost se svým psaním. I to, že od těch úst vede moje cesta. Psaní je moje cesta. základ je v hluboké moudrosti a řeka slova projde láskou a jemností ženy, aby mohla být probuzením. Mluvit, kdy je správný čas. Rovnováha mezi mluvením a mlčením. Mluvit s vědomím. Obracet se ke zdroji. Pravá polovina obrázku je o podpoře muže, o ledu a spánku, který je potřebný k novému zrození.
Žena jako řeka. Proud proudící vně. Cítím ho v sobě občas jak obrovskou řeku.. a ona v klidu stojí v tom mocném proudu a nechává vodu tryskat přes srdce. Je klidná, stojící za podpory jesetera. Ryba, která táhne proti proudu a zabíjejí ji přehrady, tzn, ničí ji, když někdo zahradí řeku. Pak podpora hada, symbol proměny i sexuální energie. Stojí v nahotě přesto ozdobena. Růže ve vlasech, to zvláštní kolečko.. láká mě a ještě mi úplně nedošlo, co to je. Jakýsi symbol, kde je spojena i do jiných galaxií. Skrze ni přichází probuzení. Ano, to cítím jako životní úkol. Skrze má slova, moje knihy. Je pokorná a klidná a je žena. Voda zalévá keřík s růžemi, přítomnost kvítků mi dělá moc dobře. Dává mi naději, že moje zjemnění přináší jaro. Že nemusím být silná ve smyslu tvrdá. Že mohu být proudem a s láskou a ženskostí. Ta kvítka mi dělají radost . Otevřenost a jemnosti a klid přináší nový rozměr síly.. Symbol přirozeného řádu ročních období. Ona počká, až k ní voda doteče, Ví, že ledy roztají, láme je svojí láskou. Motýl v duze. Mám symbol motýla jako symbol projektu- Motýlice, který má pomoct ženám s poruchami příjmu potravy. Anorexie- blízkost smrti, bulimie - také zamrznutí. A říkala jsi, že tento motýl je huben tím, že pole dostávají špatnou výživu, umělá hnojiva.Je citlivý na špatnou výživu. . Což přesně sedí s tím, co žijí ty ženy. Hledám a probouzím v nich cestu po skutečné výživě. Po vnitřní výživě ženy. Je k tomu potřeba jít hloub, je třeba klidné moudrosti. Motýl je v duze, která má všechny barvy..je to příslib nových začátků.
Pro mě osobně ten obrázek znázorňuje moji životní cestu. Přes psaní i po práci s těmito ženami. Probouzet lidem vědomí. Všechna ta zvířata jsou chráněná a na vymření. I ten sněžný levhart, který je tam ukrytý. Jsou to vzácné druhy.
Celkově, když se na něj dívám, tak mi dává podporu otce a něžnost ženy. Nebát se svého proudu a dovolit si být ženská. Láskyplná. Cítím propojení muže a ženy i smíření se svým životním úkolem. Nejsem na to sama. Jsem v srdci, v jemnosti i síle. Magda“
Jsem jako pára neb pod bodem mrazu
V poklidné hlubině či padám ze srázu
Jsem pramenem, řekou i jezerem,
Než splynu s mořem za obzorem
Vážka :
„Pocity z obrázku :
Moudrý stařec, mudrc nebo snad Bůh sám shlíží z mohutných hor laskavě, klidně, tiše, prostě, moudře. V jádru hory cítím kámen Alatyr, z něj pramení všechny prameny, potoky, řeky i veletoky, aby se spojily v moře a oceány. Nesou s sebou všechnu tvořivou sílu kamene, je to živá voda. Stařec – Bůh vyzařuje klidnou sílu a pocit prapůvodního domova. Žena, jenž ho má za zády, se stává silou řek, jejich dynamikou, cítí sílu pramenů ve svém srdci. Z živé vody vše ostatní může žít a vykvést … i růže. Nad vším tím tvořením se klene jasná duha, posel dobrých zpráv, dobrých časů, symbol síly přírody. Žena podporovaná Alatyrem i Bohem hor, pra-otcem, ví, kde je její původní domov, její síla, její Zdroj. Ona sama se stává tou silou a přenáší ji dál se silou lásky a dynamikou vody. Divoké vlny, ve kterých stojí, jí dávají sílu a energii, ale stojí v nich klidně, kolem ní se vine vodní had, symbolizující hlubokou transformaci vodou a cestu k domovu, a dále vyza – velký jeseter, který podobně jako lososi táhne z moře proti proudu řek, aby se vytřel hluboko v korytech těchto obrovských řek. Symbolizuje obrovskou vnitřní sílu k návratu do původního domova, silnou intuici, s jakou ví, kam se vracet. U základu hory, která skrývá Alatyr, bdí medvěd, který symbolizuje klidnou sílu a uzemnění, duchovní postup vpřed. Je spojen s horou, Bohem hor i silou Alatyru. Tam je jeho život, tam patří.
Z živé vody, která začíná svou pouť hluboko v horách a končí v oceánu, se může zrodit vše živé, může se zazelenat louka, mohou vykvést růže, symbol čistoty, krásy a něhy, květ bezpodmínečné lásky.
Vážka“
